O knize: rok / Pomalý pohyb osobního vlaku doprovázel dunivý doprovod kol. Bylo pozdě a kočár se ponořil do tmy. Max seděl na spodní polici u okna a míchal lžičkou čaj ve vysoké broušené sklenici. Většina cestujících již usnula a ve vagónu bylo ticho, které rušilo jen tiché chrápání, občasné zakašlání a tlumené hovory společnosti sídlící kdesi na krajních sedadlech. Z vestibulu vycházel tabákový kouř a ten zápach Maxe dráždil. Nenáviděl kočáry s vyhrazenými místy kvůli velkým davům smíšených lidí, věčným frontám na toaletu a neustálému třískání dveří vedoucích do vestibulu. Nyní si však Max nemohl dovolit pohodlnější cestu. Jeho příjmy se skládaly pouze z honorářů za články do hudebních časopisů a ojedinělých vystoupení jako kytarista pro málo známou rockovou kapelu a také z jiných příležitostných zaměstnání..